O tradiční astrologii koluje několik zažitých mýtů. Pojďme se podívat na skutečné rozdíly tradiční a moderní astrologie. Projdeme si témata, která se v diskusích pravidelně opakují, ať už právem, nebo ne. Často se setkáme s následujícími charakteristikami:
- Psychologie. Tradiční astrologie není tak výrazně psychologicky zaměřena, jako ta moderní.
- Osud. Oproti modernímu přístupu je ten tradiční více fatalistický.
- Dobová podmíněnost. Astrologie minulých epoch odpovídala na otázky zaniklého času, moderní doba žádá moderní astrologii.
- Černobílé vidění světa. Kde tradiční myšlení spatřovalo Dobro nebo Zlo, rozlišuje moderní mysl jemnější nuance, což je znát i na obou astrologiích.
- Analytický vs. syntetický přístup. Tradiční astrologie přistupovala k výkladu analyticky, moderní má však větší záběr celkového kontextu a horoskop interpretuje synteticky.
Každou z těchto tezí si důkladně prověříme a zaměříme se ještě na další tři momenty, o nichž se již mluvívá méně, ale ve skutečnosti směřují na skutečnou podstatu rozdílu mezi moderním a tradičním přístupem k astrologii:
- Úhel pohledu. Jednoduše řečeno, tradiční a moderní astrologie hledají v horoskopu každá něco jiného, kladou jiné otázky a zajímají je jiné odpovědi.
- Moderní astrologie je zaměřena primárně na člověka a jeho zakoušení okolního světa i sebe sama. Tradiční astrologie je obecná.
- Tradiční astrologie vyhodnocuje prvky horoskopu nástroji, jichž se už její moderní sestřenice vzdala.
Pojďme si jednotlivé body probrat tak, jak spolu vzájemně souvisejí.
Rozdíl v úhlu pohledu
Moderní astrolog často chápe horoskop dvojím způsobem. Buď jako „mapu duše“ zrozence, kdy jednotlivé prvky horoskopu představují složky osobnosti či přímo psychické funkce, které působí víceméně stále od narození do smrti – ukazují, „jací jsme“. Nebo (v dynamičtější verzi) jako jakýsi náš plán, který ukazuje potenciál našeho rozvoje a možnosti jeho naplnění. To je řečeno s velkým zjednodušením, nicméně ukazuje to na jeden platný rozdíl, který mezi moderní a tradiční astrologií skutečně je.
V moderním pojetí tak je v horoskopu zrození zachycen jeho nositel jako takový. Podívám-li se na svůj horoskop (neboli genituru či nativitu), jsem to hlavně „já“ koho v něm vidím. Jednotlivé prvky horoskopu představují jednotlivé okruhy nastavení mé osobnosti.
Aktivace prvků horoskopu (třeba tranzitem nebo progresí) potom zesílí mé prožívání dané oblasti a já pak mám tendenci konat podle povahy daného procesu, nějak se s daným tématem musím vypořádat. Horoskop ukazuje, jak sám vystupuji v různých životních rolích a situacích a jak vnímám odezvu okolního světa. Horoskop tak neukazuje např. to, jaký je můj otec, ale jak prožívám svůj vztah k otci a jak se mi otec jeví. A při prognóze nevarujeme, že „v příštím roce přijdete o přátele“, ale řekneme, že „budete pociťovat potřebu redefinovat své místo v sociálních vztazích a můžete se proto dostávat do konfliktních situací s přáteli“.
Tradiční astrologie naproti tomu bere horoskop více jako cestovního „průvodce životem“ s různými mezníky – událostmi. Horoskop vyjadřuje příslib toho, co se může (a nemůže) dít, a informaci o tom, kdy na to nejspíše dojde.
Prvky horoskopu narození tedy nevypovídají jen o mně, ale zhusta o tom, co mne bude potkávat, jaké osoby mi vstoupí do života, do jakých situací se budu dostávat. Jen některé prvky horoskopu jsou „já“; ty ostatní jsou jiní lidé, věci, události. Mnohé z těchto prvků proto „spí“ a čekají na svou aktivaci některým z procesů, které zkoumají prediktivní techniky. Pak mne potká to či ono nebo ten či onen. Proto je pro nás horoskop také takový Fahrplan, jízdní řád našich životů. Tyto prvky v horoskopu ukazují na objektivní skutečnosti, „nezávislé“ na mně.
Rozdíl v úhlu pohledu bychom tedy předběžně mohli shrnout:
- Moderní astrolog spíše odpovídá na otázku, jací jsme, k čemu mohou vést naše sklony, jaký potenciál k rozvoji máme.
- Tradiční astrolog řeší, jaké přísliby a hrozby obsahuje náš horoskop a kdy na ně přijde řada.
Tento rozdíl v přístupu obou astrologií skutečně je, nicméně zhusta se také zbytečně dramatizuje. Spíše než o dva radikálně odlišné koncepty jde o dvě strany jedné mince. Situace a lidé si nás často „vyhledají“ na základě toho, jak jsme naladěni: osobnost a okolí jsou spojité nádoby. Koneckonců i tradiční autoři při popisu toho, co která konstelace bude zrozenci přinášet, přímo i nepřímo popisují, jaký ten člověk vlastně je. Nehledě na to, že jaký člověk je, to je samozřejmě i téma tradiční astrologie, jen k němu přistupuje jinak a s využitím přísněji definovaného souboru prvků horoskopu. I ona zjišťuje temperament člověka, jeho životní motivaci atd.
V zásadě tedy lze říci, že zde uvedený rozdíl existuje, jen hrany nejsou tak ostré, jak se často tvrdí.
Psychologie v tradiční a moderní astrologii
V souvislosti s tím se také uvádí, že tradiční astrologie není psychologická, kdežto moderní ano.
I to do jisté míry pravdou je. Lidé dnes často chtějí poznat sami sebe a může jim přinést úlevu nebo impuls ke změně, když jim někdo druhý, zde astrolog, pomůže pojmenovat problém, který dlouho sami cítili, či naopak umožní identifikovat silná místa. A astrolog musí reagovat na poptávku patřičným typem výkladu, takže současná astrologie má ke svému dušezpytnému rázu i „tržní“ důvod.
Naproti tomu tradiční astrologové řešili jiný typ poptávky, kde vnitřní nastavení zrozence nestálo tolik ve středu zájmu. Jak však už bylo řečeno, jisté psychologizující tendence má přirozeně i astrologie tradiční, jen to o sobě ještě explicitně neříká. Pravdou je, že pokud si např. v Křesťanské astrologii otevřete Lillyho rozbor vzorové nativity anglického kupce, mnoho úvah nad klientovým založením tam nenajdete, jen vstupní posouzení temperamentu a osobnostního typu; většinu výkladu představuje posouzení základních životních témat v horoskopu (tedy jak na tom bude klient s penězi, manželkou, kariérou atd.) a související predikce.
Rozdíl mezi „oběma astrologiemi“ zde tedy existuje, hranice však není nijak ostrá a spíš než o podstatu jde o proporce. I „dnešní tradiční astrolog“ může svými nástroji v případě poptávky obrátit pozornost k vnitřnímu nastavení.
Otázka fatalismu
Podle některých autorů je také tradiční astrologie fatalistická, zatímco moderní nechává člověku prostor činorodě pracovat na směřování vlastního života.
Zde již tomu tak není. A je potřeba si uvědomit, že meč fatalismu se vznáší jak nad moderním, tak tradičním astrologem, pokud mu nedokáží odolat.
Pohled našich předchůdců na astrologii se lišil v souvislosti s jejich celkovým světonázorovým prostředím (stejně jako náš pohled na astrologii je výrazně ovlivněn naším světonázorem). Přirozeně jinak problém osudu řešil antický stoický a jinak středověký křesťanský astrolog. Sama otázka, nakolik člověk dokáže ovlivnit svůj osud a zda vůbec nějaký osud existuje, je otázkou spíše filosofickou či theologickou. A jaký smysl astrolog přiřkne astrologickému výkladu, závisí až na tom, jak si na tuto otázku odpověděl mimo astrologii. Fatalistického na tradiční astrologii nutně nic být nemusí.
Je ovšem pravda, že tradiční astrologie má více citu pro to, co člověk bez vlastního aktivního podílu nějak „dostal do vínku“ nebo co mu přinesla souhra okolností. I to je však moment, který v našich životech nelze přeslechnout. Víme dobře, že „komu se nelení, tomu se zelení“ je jen půlka pravdy. Vedle aktivního vkladu jednotlivce hraje svou roli také obyčejná smůla či naopak klika, které na něm a jeho osobních kvalitách závislé nejsou. Býváme svědky toho, že místa vrcholných manažerů zastávají lidé, kterým bychom normálně nesvěřili ani jednodušší domácí práce. Sledujeme, že na někoho se peníze lepí, někdo má ve svém podnikání smůlu, někdo to zas „tak nějak pytlíkuje“ a „vždycky to nějak dopadne“. Ne každému se dostane podle jeho zásluh, jak bychom si přáli ve světě, kde údajně máme osud (zcela) ve svých rukou. A tento moment tradiční astrologie umí podtrhnout a naopak to může být velice osvobodivé.
Nezapomínejme také na kulturní, ideovou, sociální různorodost prostředí, v němž žili a na otázky svých zákazníků odpovídali astrologové v předlouhém „tradičním“ období. Jinak otázku např. společenského statutu či bohatství vnímal astrolog ve 13. století, kdy práce byla sprostá činnost vyhrazená prostému lidu (ostatně slova sprostý a prostý bývala kdysi synonyma), sociální třídy byly takřka neprostupné a vrcholy a pády přicházely z rozmarů králů, a jinak se na problém díval anglický astrolog v 17. století, které už dovedlo vyzdvihnout ctnosti přičinlivého obchodníka a shánčlivého podnikatele v prvních záchvěvech „ducha kapitalismu“. Oba pak samozřejmě i jinak hleděli na téma osudu, tedy nevyhnutelnosti údělu či možnosti něco podstatně změnit.
Odpověď na otázku tedy (opět) leží někde mezi extrémy. Ano, tradiční astrologie zpravidla má cit pro jistou osudovost, ale většinou neupadá do primitivního fatalismu loutek, voděných všemocným Osudem bezmocně na provázcích.
Dobová podmíněnost
Podobným problémem je údajná „dobová podmíněnost“ tradiční astrologie, na niž jsme v předchozím bodě vlastně již narazili.
Někteří dnešní astrologové zdůrazňují, že tradiční astrologie je šita na míru člověku, jehož svět, rodinné prostředí, život, vyhlídky, vztahy, mobilita sociální i geografická, obzor světonázoru, možnost se realizovat byly úplně jiné, než je tomu u člověka dnešního, a tradiční astrologie proto nemůže dostačovat – některé aspekty dnešního světa vůbec nemá jak uchopit svými nástroji a jinde už se poměry k nepoznání změnily.
Je tomu tak? Odpověď nebude překvapivá – trošku ano a většinou ne.
Výše jsme již zmínili, že „jinakost“ světa, v němž žili astrologové před 300, 500 nebo 1500 lety, se samozřejmě obrazila i na jinakost jejich zájmů a výkladu.
Staří astrologové např. hodně pozornosti věnovali možnostem výpočtu délky života, což je věc, která je naopak pro moderního astrologa téměř tabu. Neprováděli to z nějaké rozmarné zvědavosti – jejich klientela to chtěla vědět. Králové chtěli vědět, zda s novorozeným kralevicem mohou počítat jako se svým dědicem; hlavy vlivných městských rodin zajímalo, dožijí-li se doby, kdy jejich synové budou dostatečně dospělí, aby po nich převzali štafetu v obchodě či politice. Byla to věc praktického zájmu.
I vhodnost manželství a manželky (nebo manžela) byla dříve o něčem jiném než dnes; majetek nevěsty a její panenská zachovalost už asi dnes nejsou to první, co nápadníka zajímá, proto i u stejného tématu můžeme sledovat jiné ukazatele jiných kvalit.
Společenské a kulturní proměny se tedy astrologie samozřejmě také dotýkají. To ovšem neznamená, že by dnešní člověk byl nějak složitější, pokročilejší nebo řešil nějak extra odlišné problémy, a bylo tedy potřeba na něj aplikovat nějakou zbrusu „novou“ astrologii. Je prastarým naivním přesvědčením lidí, kteří jsou zrovna „moderní“, že jejich doba a oni sami se radikálně odlišují od všeho, co jim předcházelo. V příští generaci však přijdou noví moderní, budou mít úplně stejný pocit a modernita dneška jim přijde legrační.
Z astrologického hlediska proto ani naše doba nepřináší nic extra nového pod Sluncem; mění se kostýmy a kulisy, zatímco sami herci a zápletky jejich komedií či tragédií zůstávají víceméně stejní. Stále nás zajímá zdraví, pořád máme nebo nemáme peníze, máme někdy děti, vždycky rodiče, hledáme si životní protějšky, s nimiž nám to někdy vychází a jindy moc ne, známe zábavy a povinnosti, máme panovníky i služebníky, byť už jim říkáme jinak; bavíme se s přáteli, pikle proti nám kují skrytí i otevření nepřátelé, máme nějaký sociální status a nějaký (zhusta jiný) bychom si přáli; a nakonec všichni umřeme. To jsou témata z repertoáru tradiční astrologie a nijak neztratila na aktuálnosti.
Studovat a praktikovat tradiční astrologii v „moderní“ době tedy pořád smysl má. Ta „tradičnost“ se neprojevuje v nějakém zkamenělém pohledu na svět, ta se projevuje využitím prozkoušených – tedy tradičních – výkladových postupů, které lze aplikovat na cokoli, pokud víme, jak se zeptat.
Černobílé vidění světa
Tradiční astrologie podle dnešních kritiků také vidí věci černobíle, zatímco moderní jde hlouběji.
Na první pohled to tak vypadá. Tak třeba pro tradičního astrologa jsou někdy planety „zlovolné“ a „dobrodějné“, zatímco moderní hledá výklad za pomoci širší škály barev. Např. Saturn je pro tradičního „Velké zlo“, moderní vidí v Saturnově vlivu sice nepříjemnou, někdy bolestivou a vždy pracnou, přesto však šanci k růstu (zhruba v duchu anglického hesla No pain, no gain).
Je to však složitější. Nelze přehlédnout, že moderní doba je až nemocná tím, jak se bojí přiznat existenci negativních aspektů života, a neustále se člověka snaží udržovat ve světě obroušených hran a samých pozitiv. Výstižně to ilustruje příklad z jiné divinační disciplíny, výkladu tarotových karet. Někteří progresivní kartáři z balíčku odstranili drsné karty (jako Devítku nebo Desítku mečů), aby jim neděsily klienty. Lidé dnes jako malé dítě věří, že co nevidí, to není. A týká se to i astrologů.
Je to však zkreslený obrázek reality a ze světa obroušených hran se také může stát polstrovaná cela, pokud si nebudeme umět přiznat negativní, obtížné, bolestné aspekty života a budeme před nimi utíkat nebo je popírat. Dříve možná jen lidé nebyli tak opatrní a nahlas si přiznali, že zlé věci se zkrátka stávají; proto je ani obraz „zlovolných planet“ oproti těm „dobrodějným“ tak nepohoršoval.
Ještě důležitější je, že on ten celkový obraz tak černobílý nebyl. To patří spíš k jednomu z těch mýtů, které moderní astrologové o tradiční astrologii z neznalosti šíří. V tradiční astrologii je právě ten Saturn přes své hrůzostrašné označení nejváženější z planet, takový otec mezi planetami, protože se vědělo, že i smrt a zmar, saturnská témata, musejí přijít, aby byl dán prostor novému; a kde nejsou hranice, není ani tvar.
„Černobílé“ dělení planet v tradiční astrologii nemá za úkol někoho strašit nebo primitivně hodnotit životní události na hezké a ošklivé. Týká se vždy konkrétního kontextu a vychází z použitých metod. Navíc, jak si později ukážeme, z tzv. škůdců se někdy i v tradiční astrologii stávají pomocníci.
Analytický vs. syntetický přístup
Tradiční astrologii se také někdy přisuzuje analytický přístup k výkladu horoskopu namísto syntetického přístupu astrologie moderní.
Tím se chce obvykle říci, že moderní astrolog nejprve z celého horoskopu a jeho celkového vyznění určí typ osobnosti a pak již může dovodit, jak tato osobnost např. bude přistupovat k majetku, zatímco tradiční astrolog vyhodnocuje postupně jedno téma horoskopu za druhým, tedy např. rozebere detailně poměry tzv. druhého domu, který v horoskopu signuje majetek, ale k celku již nepřihlíží.
Tento názor je mylný. Tradiční astrolog vždy přihlíží k horoskopu jako celku. Činí tak ovšem jinak, než astrolog moderní. I tradiční astrolog nejprve určuje celkový temperament člověka, jeho duchovní profil, sleduje, které prvky horoskopu hrají v nativitě nejdůležitější roli a jaký je tedy celkový klíč k porozumění člověku. Až do tohoto celkového rámce zasazuje detaily a jednotlivá témata.
Člověk ve středu zájmu
S výše řečeným souvisí teze, že tradiční astrologie není antropocentrická. Nevztahuje se jen ke člověku.
Jistě, astrologové jsou lidé, hovoří k lidem a vždy řešili primárně člověka – osudy společenství v mundánní astrologii, život jednotlivce v nativní, rozličné problémy konkrétních lidí v horární. Ale to je jen přirozený důsledek toho, že jsme lidé a zajímají nás lidské věci. Celkově však staří astrologii chápali jako přirozený klíč k porozumění celému univerzu, jehož byl člověk pouze součástí a díky tomu byl i sám „čitelný“.
Moderní astrologie samozřejmě také zná i jiná odvětví, než je výklad horoskopů narození jednotlivců. Je zde však velmi patrné, že i v nich stále vychází z antropocentrického základu. Vidíme to velmi zřetelně u charakteristiky znamení, která jsou v moderní astrologii traktována takřka výlučně jako lidská povahopisná typologie, zatímco v tradiční daleko obecněji, univerzálněji.
Tradiční student astrologie se neučí, jak se ta která astrologická sestava projevuje na charakteru, typu, jednání osobnosti. Dělá to naopak – určitou sestavu (např. polohu planety ve znamení, vzájemné aspekty planet atd.) dokáže vyhodnotit nějakým obecným způsobem a pak konkrétně promítnout do problému, který ho právě zajímá – jinak do unikátní nativity, jinak na otázku v rámci dotazové astrologie atd. Výlučná „povahopisnost“ moderní astrologie bývá největší překážkou, na niž dnešní astrolog naráží při pokusech o studium klasiků, a není lehké se od ní odpoutat a naučit se „myslet jinak“.
Vyhodnocování projevu planet
Možná nejvýznamnější rozdíl mezi moderní a tradiční astrologií však představuje odlišné vyhodnocování působení planet v horoskopu. Nezní to tak dramaticky jako předchozí body a tolik se o tom nemluví, ale tento rozdíl a jeho význam je velmi zřetelný.
Ve zkratce řekněme, že tradiční astrolog njeprve pojmenuje jakýsi ideální nebo obecný projev planety, ale zná ohromnou škálu situací, které v horoskopu planetu oslabují, nebo jí naopak dodávají síly a její projev konkretizují a upravují. Jejich porovnáváním vytváří celkový obraz projevu planety; ta nese určitá témata, jimž buď škodí, nebo pomáhá. Moderní astrolog se naproti tomu snaží být „hodnotově neutrální“ a zdůrazňuje, že planety podle své situace nejsou lepší nebo horší, ale zkrátka jiné.
Vyhodnocování se děje na úrovni tzv. podstatných, esenciálních sil planet – to jsou všechny ty domicily a exily, povýšení a pády, hranice, triplicity a tváře planet. Jednu dobu to vypadalo, že je to jen takové haraburdí na zahrabané někde na půdě astrologie pod vrstvou prachu; dnes však jsme tyto nástroje hezky vyleštili, promazali a zjišťujeme, že fungují stále velmi dobře, jen člověk musí vědět, na jakou práci jsou určeny. K tomu se možná jednou vrátíme. Zatím tomu věnujeme velké množství pozornosti a času při našem Kurzu tradiční astrologie Astrologické školy pro statečné (viz záložku Škola).
Napsat komentář